Projev prezidenta Václava Klause k výročí 17. listopadu
Coby respektované konzervativní médium, pečující s láskou o tradiční české hodnoty, přinášíme osvěžující projev prezidenta České republiky, Václava Klause, u příležitosti výročí 17. listopadu. Věříme, že v této nelehké době poskytnou jeho hloubavé myšlenky našim čtenářům inspirativní podněty pro večerní zamyšlení.
18.11.2012
Na tomto místě, v tomto ranním listopadovém chladu, jsem byl v posledních dvou desetiletích už mnohokrát. Bylo by falešné to chtít spočítat. Je mi zima. Nemíním tady vzpomínat na listopad 1989, protože jak tvrdí můj moudrý poradce Petr Hájek, jednalo se o bolševický převrat v čele s antikristem Václavem Havlem. Je třeba vzpomínat na rok 1939, kdy začínala kolaborace Čechů s nacisty, s jejichž pomocí se odvážně zbavili Židů – hezky o tomto tématu píše můj oblíbený novinář, neonacista A.B.Bartoš. Hrdí Češi se také chtěli zbavit Romů. To je taková hezká česká tradice. Proto by se jim rozhodně v Letech pomník stavět nikdy neměl, za to všechno si beztak můžou sami.
Zdá se mi, že se nacházíme v éře, kterou bych nazval érou zapomínání a érou gest. Mám strach, že na mě taky jednou zapomenete. Na sociálních sítích a jiných internetech si každý sdílí co chce, místo aby se věnoval apoteóze mých strukturovaných projevů. Takhle vznikla éra neinformované společnosti, kde si mnozí pletou mou knihu Rok pátý s katalogem IKEA 2009. Malou nadějí pro mě je, že se do vedení mé ODS dostal Pavel Blažek a Martin Kuba, kteří si uvědomují zhoubnost informační dálnice a jsou připraveni ji pravicově zregulovat. Těch informací je na vás zbytečně moc.
Lidem se poškodily hodnoty a poztrácely myšlenkové vzorce. O zhroucení socialismu se zasloužily pasivní masy svým vysedáváním na chatách a chalupách. I dnes byste se vy všichni k této tradici měli vrátit. O nic se nesnažit a o nic se nezajímat. Dnes se tleská laciným gestům a slovům, nikoli zásadovým a konzistentním lidem, kteří nikdy nepřipustí chybu.
K událostem 17. listopadu 1939 jsem se zde už mnohokráte pokoušel říci něco relevantního a ani dnes se mi to asi nepovede. Nedávno u nás byl německý prezident Joachim Gauck, který se omluvil za nacizmus a poklonil se obětem v Lidicích. Laciné a prázdné gesto. Žádná omluva pro tento čin není a nikdy být nemůže. Němci se za to musí bičovat až do konce světa. O likvidaci sudetských Němců se s nikým bavit nebudu, natož abych se za to někdy někomu omluvil. Za všechno můžou Němci a Němci si také za všechno můžou sami. Nezapomínejme na to.
Václav Klaus obědvá se svým nejlepším přítelem.
Netrapme se aktuálními pseudotématy, na ty ještě bude čas. Je třeba řešit především naši minulost a nezapomínat na žádnou křivdu, která se nám kdy stala. Nebo nestala, ale mohla se stát. Teď mě omluvte, musím na oběd s významným českým státníkem, Milošem Zemanem, který se stejně jako já a Edvard Beneš, zasloužil o stát.
17.11.2012 Václav Klaus