Žít Česko

Karolína Peake s bývalými kamarádkami

Světový unikát, strana LIDEM, kterou nikdy nikdo nikam nevolil a přesto má osm poslanců a tři ministry, se sejde na svém ustavujícím sjezdu, čímž oficiálně vznikne. Jak dlouho jí ještě bude procházet porušování přírodních zákonů, zvláště pak principu kausality, neboli souslednosti příčiny a následku, zatím není jasné. Jisté je jen to, že se dá očekávat vzájemný souboj mezi Pavlem Dobešem, toho času ministrem dopravy a Karolínou Peake, ministryní dopočtu. Nelze vyloučit ani rozpad na dvě nové strany, takže se můžeme těšit na nové soutěže na názvy a loga, což v této nelehké ekonomické situaci jistě potěší spoustu copywriterů a grafiků. Co od sjezdu ovšem očekávat nemůžeme, je debata o programu strany, neboť ten je již dávno jasný: „Co nejdéle se udržet u moci“.

Pavel Němec, dobrý přítel Jiřího Čunka a katarského prince

Větší drama tak lze očekávat od kongresu ODS. Kongres je to v pořadí již dvacátý třetí a jak poznamenávají například William S. Burroughs, či Robert A. Wilson, číslo 23 souvisí se vším. Ne vždy jde ale o souvislosti příjemné, často spíše temné a zlověstné. Přesto rozpad na dvě strany nečekáme, tuto variantu v ODS již vyzkoušeli a odpadlíci z Unie Svobody zaslouženě skončili v hlubině zapomnění, vedeni jedním z nejděsivějších zjevů české politiky, exministrem spravedlnosti Pavlem Němcem, který stranu propagoval hořícím prdem.

V ODS lze spíše očekávat typické okopávání kotníků, útoky ze zálohy a hlavně tolik oblíbené zákulisní vyjednávání s druhořadými zbohatlíky, které straně pomohlo vydobýt si současnou pozici, na níž může být právem hrdá. Hrdiny kongresu je již předem Šest statečných, šest poslanců, kteří se rozhodli následovat velké vzory Tlustého a Schwippela a shodit vlastní vládu při hlasování o důvěře. Šestice se po letech chaotického zvyšování a snižování daní rozvzpomněla na cár papíru jménem Volební program ODS a najednou začala nekompromisně razit heslo: „než zvýšit daně o procento, to ať tu raději vládnou komunisti a zvýší je o sto procent“, což oni sami (a nikdo jiný) nazývají odpovědnou pravicovou politikou.

Jedenáct vteřin slávy rebela Jana Schwippela

Šestice se původně rozhodla postavit proti předsedovi Nečasovi vlastního kandidáta, JUDr. Pavla Blažka, který se ale zatím řídí osvědčenou zásadou „lepší ministr v hrsti, nežli premiér na střeše“ a kandidaturu odmítl. Přesto jej některé organizace nominovaly. Další možností, kterou mají tito konzervativní nihilisté v záloze je kandidatura někoho z vlastních řad, proto se v České televizi nenápadně navrhl poslanec a rocker Tomáš Úlehla a podle vlastních slov by rád kandidoval, pokud jej někdo navrhne. Uvidíme, jestli se někdo takový najde.

Lze však očekávat, že na nekonečných zákulisních jednáních, které tvoří základ otevřené politiky ODS, se potížisté domluví se zbytkem strany a podpoří nejen předsedu Nečase, ale i celou vládu. Následné zastavení vyšetřování jistých kauz pak bude pouhou shodou okolností. Jak ostatně pravil v době Topolánkovy vlády soudce Pavel Kučera v případě Jiřího Čunka: „když jde o vládu, nezávislost justice musí jít stranou“.

Nihilisté

Zatím tedy není jisté, nakolik se po víkendu promění politická mapa České republiky. Jedinou jistotou tak stále zůstává, že se politické strany budou raději zabývat interními problémy, protože pomlouvat se mezi sebou navzájem je rozhodně jednodušší a zábavnější, než řešit problémy tohoto státu.