Žít Česko

1. Prezident sjednotitel

Po šíleném atentátu plastovou atrapou pistole na Václava Klause, jehož děsivé záběry šokovaly celý svět, s výjimkou bezcitně tvrdého konzervativce Romana Jocha, přišel prezident se závažnou tezí: země je rozpolcena. Přesně to je chvíle, aby se jeho funkce ujal někdo smířlivý, empatický a citlivý. Tou pravou postavou je Miloš Zeman, který předem prognosticky avizoval, že chce být prezident sjednotitel. Za důkaz svých schopností udal Opoziční smlouvu, která spojila ODS a ČSSD v paktu bratrství a vzájemné úcty, a v druhém plánu pak sjednotila celou společnost v odporu proti ní.

2. Proti rozeštvávačům

Prezident Klaus brilantně vydedukoval, že za zmíněný hrozivý stav společnosti nesou odpovědnost falešní mediální štváči, které shovívavě nejmenoval, ale jejichž seznamy vede jeho oblíbený paranoidní antisemita – jinak velmi milý člověk – A.B. Bartoš. Tam, kde Klaus naráží na své hranice úcty vůči profesi novinářů a jiných levicových grafomanů, přichází chvíle pro kultivovanou asertivitu Zemana. Ten, donucen okolnostmi, neváhá nebohé pisálky dělit na špatně vzdělané na straně jedné a vyložené idioty na straně druhé.

3. Kontinuita na hradě

Václav Klaus v rámci ochrany českých národních zájmů tvrdě pracoval na mezinárodní izolaci České republiky a Miloš Zeman je se svými vrozenými diplomatickými schopnostmi ten pravý kandidát, který může dílo úspěšně završit. Oba přitom pupeční šňůrou neoddělitelně spojují finance ruské společnosti Lukoil a magické schopnosti Miroslava Šloufa.

4. Zeman je zvyklý žít v kamenných stavbách

Miloš Zeman je na rozdíl od ostatních, vesměs kavárenských kandidátů, zvyklý žít v temných stavbách. Posledních deset let strávil ve své staré tvrzi na Vysočině a ví, co takový těžký život obnáší. Že se nejedná o žádný prázdný argument ilustruje smutný příběh kancléře Petra Hájka, který během dlouholetého pobytu za zdmi pražského hradu zešílel. Zeman se navíc, podobně jako Klaus, věnuje sepisování humoristické beletrie a dokáže se tak během dlouhých a osamělých večerů sám zabavit i pobavit.

5. Nastolování zásadních témat

Zatímco ostatní kandidáti o prezidentský úřad nabíhají na otázky nastolené mediokracií, Zeman je díky svým politickým zkušenostem zvyklý zásadní společenská témata nastolovat. Vzpomeňme nostalgicky na jeho legendární kufřík s důkazy o státním převratu organizovaném CIA a Václavem Havlem, z něhož se nakonec bohužel vyklubal kufřík prázdný a bezcenný. Neméně poutavou byla i akce Olovo, kterou vymyslel jeden z poradců pana Šloufa a která měla umravnit nezbednici Petru Buzkovou.

6. Nadstranický kandidát

Stejně jako Klaus je i Zeman prezidentem nadstranickým. Pokud odhlédneme od jeho členství v KSČ, ČSSD a Zemanovcích, jedná se v zásadě o ryzího kandidáta občanské společnosti. Podobně jako u Klause je i u něj zcela nepředstavitelné, že by ve svém úřadě sledoval jiné zájmy, než jsou zájmy naší vlasti a vůle oddaných voličů. Tato ryzí čistota zaujala nejen Lukoil a Šloufa, ale dokonce i tak respektovaného politika, jakým byl Jaroslav Palas, který neváhal přispět na Zemanovu kampaň. Jistě se mu podaří časem věrohodně vysvětlit, odkud všechny ty své peníze vlastně vzal.

Miloš Zeman zahájil kampaň ve velkém stylu (Zdroj: KohoVolit.eu)

7. Má vždycky pravdu

Zatímco ostatní kandidáti váhají, případně se vyloženě mýlí, Zeman má tohle období za sebou. O svých několika málo chybách, které chybami nebyly, napsal legendární román “Jak jsem se mýlil v politice.” Od té doby již v jeho životě pro omyly není místo a díky němu bychom mohli i my, nikým nevolení občané, nadále žít v pravdě, která nedává smysl.

Text původně vyšel pod názvem „Miloš Zeman, sjednotitel“ v příloze Hospodářských novin, Magazín Víkend, č.43 / 26. října 2012, s. 21